Vrcholná antická filosofie

Antropologický obrat

pocházel z Athén, otec byl sochař a matka porodní bába
vyučen byl sochařem, ale více se věnoval filozofii (k neradosti manželky Xantipy)
odpůrce demokratického zřízení – vládci mají být řádně vzdělaní
člověk má přijmout pravidla společnosti (státu), jinak v něm nemůže žít (s tímto přesvědčením se smířil se svou popravou)
zažil rozkvět Athén i Peloponéské války (zúčastnil se tří výprav)
účastnil se politického života obce a vystupoval s kritickými proslovy
svou filozofii zakládal na dialogy, které měly dvě části
- destruktivní část dialogu – spolubesedníkovi vyvracel jeho tvrzení až odstranil samolibé pseudovědění a a poznal své nevědení
- konstruktivní část dialogu – pomáhal spolubesedníkovi dobrat se k správné definici a pochopení pojmu
  - pro to, abych jednal ctnostně, musím si příslušnou ctnost definovat
soustředil se na oblast lidského mravního jednání
- řád a jeho mravní pojmy považoval za objektivní, že je potřeba je poznat a chovat se ctnostně
nesepsal žádné písemné dílo, jeho vědění známe ze spisů jeho žáků (Platóna)
byl odsouzen k smrti (vypitím bolehlavu) za bezbožnost a kažení mládeže

zálib v umění, sportu a možné politické kariéry se vzdal po setkání se Sokratem – ten ho přivedl k filozofii
hodně cestoval – seznámil se s myšlením pythagorejců
v Athénách založil Akademii, nejvýznamnější filozofickou školu
zastánce existence dvou světů
- svět ideí – idee jsou vzorem pro napodobování světa smyslového
- svět smysloví – svět ve kterém žijeme, vnímáme ho smysli a mylně ho považujeme za pravé bytí
  - proces poznání pravdy – rozpomínání se na svět ideí, ve kterém byla duše před prvním vtělením
  - dokazuje to podobenstvím o jeskyni
platónský trojúhelník – důkaz pro teorii, že poznání pravdy je možné
mýtus o jeskyni
3 stavy v obci
učení o duši
dílo
- sepsal 25 dialogů
- Obrana Sokratova

žák Platóna a jeho nejdůraznější kritik
považován za polyhistora (obsáhl všechno vědění světa)
syn bohatého lékaře makedonského krále
působil jako vychovatel Alexandra Makedonského
založil školu peripatos (sloupořadí, ve kterém se procházeli)
hylémorfismus –
sylogismus – druh logického tvrzení definovaný Aristotelem.
metafyzika – filozofická disciplína zabývající duchovními a nehmotnými skutečnosti. Název vychází z toho, že spisy s touto tématikou se ve knihovnách ukrývaly za přírodními spisy (fyzikou) – Metafyzika – “Za fyzikou”. Aristotelem byla označena za první filozofii. Později Kantem nahrazena a moderními filozofy často odmítána.
dílo
- Organon
- Metafyzika –
- Etika Nikomachova

Helénismus

Stoikové

nejvlivnější směr
představitelé
- Zénón z Kitia – zakladatel směru
- Marcus Aurelius – “filozof na trůně”,

Epikurejci

Skeptikové

sofistika – překrucování významů i důkazů

„Homo mensura“ – člověk je měrou všeho, autor: Prótagorás z Abdér

daimonion – božská bytost ovlivňující osudy lidí, někdy také duch zemřelých

maieutika – “umění porodní báby”, vymyslel Sókratés (narážka na povolání matky), jde o umění vést dialog

zoon politikon – člověk je tvor společenský