Počátky řecké filozofie

Soustava kritického uvažování o problémech bytí, světa, poznání a člověka.

Přechod od mýtu k logu.

  • mýtus – vysvětlování jevů nadpřirozenem (např. zásahem bohů)
  • logos – rád, systém, princip

Základní filozofické disciplíny

ontologie – zabývá se bytím, o jeho nejobecnějších určeních a pojmech

gnozeologie – zabývá se lidským poznáním

etika – zabývá se tím, co je dobré aby člověk činil

Předsókratovští filosofové

Milétští přírodní filozofové

  • skupina z města Milétos (tehdy jedna z nejrozvinutějších řeckých osad)
  • první filosofové, kteří realizovali přechod od mýtu k logu
  • vnímali svět, jako přírodu prostřednictvím kosmu
  • počátkem i zánikem všeho je tzv. arché
  • představitelé
    • Thalés z Milétu – za arché považoval vodu, prosazoval panteismus – vše co existuje je jeden celek s boží podstatou
    • Anaximandros – arché je neurčitý princip, tzv. apeiron, vše vzniká a vrací se do této přirozené neomezenosti
    • Anaximenés – arché je vzduch, zhušťováním vznikají oblaky, vodu i kameny a pokud se ředí, stává se ohněm

Pythagorejci

  • zkoumali svět na základě čísel
  • zastávali myšlenku o převtělování – vymanit z koloběhu životů lze pouze dodržováním zásad
  • představitelé
    • Pýthagorás
      • každé z čísel 1 – 10 má zvláštní význam, číslo 10 znamená dokonalost; číslo nevyjadřuje jen počet, ale i kvalitu
      • věřil v nesmrtelnost duše, která se převtěluje; cílem duše je vymanit se z koloběhu nových zrození

Hérakleitos

  • “temný filozof” – těžko pochopitelné
  • společným prvkem všeho je logos, podstatou je oheň (jeho silou vzniká, mění se i vše zaniká)
  • dynamická koncepce jsoucna – celý svět prochází neustálou změnou

Eleaté

  • poukazují vztah mezi pravým poznáním a pouhým zdáním
    • epistémé – výsledek práce rozumu
    • doxa – výsledek klamu smyslů
  •  představitelé
    • Parmenidés – autorem první koncepce eleatského myšlení, přišel s teorií jediného bytí (všechno pochází z jediného principu)
    • Zénón z Eleje
      • dokazuje pravdivost teorie jednoho bytí a neexistenci pohybu a prázdného prostoru pomocí aporií (neřešitelné spory)
        • do nich se člověk dostane, pokud předpokládá na základě smyslového poznání, že pohyb existuje
        • příklad aporie: nejrychlejší běžec Achilles nemůže nikdy dohonit želvu, která leze před ním. V okamžiku, kdy doběhne do bodu, kde byla předtím želva, želva je už malý kousek před ním, a to se stále opakuje.

Atomisté

  • navázali na mladší fyziky, především na Anaxagora – základem všeho na světě jsou semena, principem spojování a rozpojování semen je nús
  • představitelé
    • Leukippos – nic se neděla nadarmo, vše je podmíněno nutností
    • Démokritos – svět je složen z atomů (jsoucna) a prázdna (nejsoucna)

Sofisté

  • skupina starořeckých učitelů moudrosti
  • zastánci gnozeologického relativismu – není možné dosáhnout trvalého platného poznání, ale dostat pravdy (přesvědčit posluchače, že ta jejich pravda je nejlepší)
  • zastánci etického relativismu
  • představitelé
    • Prótagorás – “člověk je mírou všech věcí” – existuje tolik pravd, kolik je lidí; je možné

Antropologický obrat

  • obrat k věcem lidským
  • provedli ho Sofisté, Sókratés a Platón

Důležité pojmy

infinitezimální součet

logos – rozum, řád, princip; slovo má mnoho významů, nikdy však nejde o nic hmatatelného

kosmos – svět, vesmír

bytí a jsoucno

„Člověk je mírou všech věcí, jsoucích, že jsou a nejsoucích nejsou.“ – známý výrok, prohlásil ho Prótagorás z Abdér. Smyslem je, že věci mají takové vlastnosti, jaké jim dá člověk. Existuje tolik pravd, kolik je lidí a tak je možné danou věc vykládat protikladnými způsoby.

„Vím, že nic nevím.“ – asi nejznámější citát, autorem byl Sókratés; smyslem je, že člověk nemůže vědět všechno a čím je je moudřejší, tím více si to uvědomuje

 

Pokračování: Vrcholná antická filosofie

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.