Soustava kritického uvažování o problémech bytí, světa, poznání a člověka.
Přechod od mýtu k logu.
- mýtus – vysvětlování jevů nadpřirozenem (např. zásahem bohů)
- logos – rád, systém, princip
Základní filozofické disciplíny
ontologie – zabývá se bytím, o jeho nejobecnějších určeních a pojmech
gnozeologie – zabývá se lidským poznáním
etika – zabývá se tím, co je dobré aby člověk činil
Předsókratovští filosofové
Milétští přírodní filozofové
- skupina z města Milétos (tehdy jedna z nejrozvinutějších řeckých osad)
- první filosofové, kteří realizovali přechod od mýtu k logu
- vnímali svět, jako přírodu prostřednictvím kosmu
- počátkem i zánikem všeho je tzv. arché
- představitelé
- Thalés z Milétu – za arché považoval vodu, prosazoval panteismus – vše co existuje je jeden celek s boží podstatou
- Anaximandros – arché je neurčitý princip, tzv. apeiron, vše vzniká a vrací se do této přirozené neomezenosti
- Anaximenés – arché je vzduch, zhušťováním vznikají oblaky, vodu i kameny a pokud se ředí, stává se ohněm
Pythagorejci
- zkoumali svět na základě čísel
- zastávali myšlenku o převtělování – vymanit z koloběhu životů lze pouze dodržováním zásad
- představitelé
- Pýthagorás
- každé z čísel 1 – 10 má zvláštní význam, číslo 10 znamená dokonalost; číslo nevyjadřuje jen počet, ale i kvalitu
- věřil v nesmrtelnost duše, která se převtěluje; cílem duše je vymanit se z koloběhu nových zrození
- Pýthagorás
Hérakleitos
- “temný filozof” – těžko pochopitelné
- společným prvkem všeho je logos, podstatou je oheň (jeho silou vzniká, mění se i vše zaniká)
- dynamická koncepce jsoucna – celý svět prochází neustálou změnou
Eleaté
- poukazují vztah mezi pravým poznáním a pouhým zdáním
- epistémé – výsledek práce rozumu
- doxa – výsledek klamu smyslů
- představitelé
- Parmenidés – autorem první koncepce eleatského myšlení, přišel s teorií jediného bytí (všechno pochází z jediného principu)
- Zénón z Eleje
- dokazuje pravdivost teorie jednoho bytí a neexistenci pohybu a prázdného prostoru pomocí aporií (neřešitelné spory)
- do nich se člověk dostane, pokud předpokládá na základě smyslového poznání, že pohyb existuje
- příklad aporie: nejrychlejší běžec Achilles nemůže nikdy dohonit želvu, která leze před ním. V okamžiku, kdy doběhne do bodu, kde byla předtím želva, želva je už malý kousek před ním, a to se stále opakuje.
- dokazuje pravdivost teorie jednoho bytí a neexistenci pohybu a prázdného prostoru pomocí aporií (neřešitelné spory)
Atomisté
- navázali na mladší fyziky, především na Anaxagora – základem všeho na světě jsou semena, principem spojování a rozpojování semen je nús
- představitelé
- Leukippos – nic se neděla nadarmo, vše je podmíněno nutností
- Démokritos – svět je složen z atomů (jsoucna) a prázdna (nejsoucna)
Sofisté
- skupina starořeckých učitelů moudrosti
- zastánci gnozeologického relativismu – není možné dosáhnout trvalého platného poznání, ale dostat pravdy (přesvědčit posluchače, že ta jejich pravda je nejlepší)
- zastánci etického relativismu
- představitelé
- Prótagorás – “člověk je mírou všech věcí” – existuje tolik pravd, kolik je lidí; je možné
Antropologický obrat
- obrat k věcem lidským
- provedli ho Sofisté, Sókratés a Platón
Důležité pojmy
infinitezimální součet –
logos – rozum, řád, princip; slovo má mnoho významů, nikdy však nejde o nic hmatatelného
kosmos – svět, vesmír
bytí a jsoucno –
„Člověk je mírou všech věcí, jsoucích, že jsou a nejsoucích nejsou.“ – známý výrok, prohlásil ho Prótagorás z Abdér. Smyslem je, že věci mají takové vlastnosti, jaké jim dá člověk. Existuje tolik pravd, kolik je lidí a tak je možné danou věc vykládat protikladnými způsoby.
„Vím, že nic nevím.“ – asi nejznámější citát, autorem byl Sókratés; smyslem je, že člověk nemůže vědět všechno a čím je je moudřejší, tím více si to uvědomuje
Pokračování: Vrcholná antická filosofie