Počátky řecké filozofie

Soustava kritického uvažování o problémech bytí, světa, poznání a člověka.

Přechod od mýtu k logu.

• mýtus – vysvětlování jevů nadpřirozenem (např. zásahem bohů)
• logos – rád, systém, princip

Základní filozofické disciplíny

ontologie – zabývá se bytím, o jeho nejobecnějších určeních a pojmech

gnozeologie – zabývá se lidským poznáním

etika – zabývá se tím, co je dobré aby člověk činil

Předsókratovští filosofové

Milétští přírodní filozofové

• skupina z města Milétos (tehdy jedna z nejrozvinutějších řeckých osad)
• první filosofové, kteří realizovali přechod od mýtu k logu
• vnímali svět, jako přírodu prostřednictvím kosmu
• počátkem i zánikem všeho je tzv. arché
• představitelé
  • Thalés z Milétu – za arché považoval vodu, prosazoval panteismus – vše co existuje je jeden celek s boží podstatou
  • Anaximandros – arché je neurčitý princip, tzv. apeiron, vše vzniká a vrací se do této přirozené neomezenosti
  • Anaximenés – arché je vzduch, zhušťováním vznikají oblaky, vodu i kameny a pokud se ředí, stává se ohněm

Pythagorejci

• zkoumali svět na základě čísel
• zastávali myšlenku o převtělování – vymanit z koloběhu životů lze pouze dodržováním zásad
• představitelé
  • Pýthagorás
    • každé z čísel 1 – 10 má zvláštní význam, číslo 10 znamená dokonalost; číslo nevyjadřuje jen počet, ale i kvalitu
    • věřil v nesmrtelnost duše, která se převtěluje; cílem duše je vymanit se z koloběhu nových zrození

Hérakleitos

• “temný filozof” – těžko pochopitelné
• společným prvkem všeho je logos, podstatou je oheň (jeho silou vzniká, mění se i vše zaniká)
• dynamická koncepce jsoucna – celý svět prochází neustálou změnou

Eleaté

• poukazují vztah mezi pravým poznáním a pouhým zdáním
  • epistémé – výsledek práce rozumu
  • doxa – výsledek klamu smyslů
•  představitelé
  • Parmenidés – autorem první koncepce eleatského myšlení, přišel s teorií jediného bytí (všechno pochází z jediného principu)
  • Zénón z Eleje
    • dokazuje pravdivost teorie jednoho bytí a neexistenci pohybu a prázdného prostoru pomocí aporií (neřešitelné spory)
      • do nich se člověk dostane, pokud předpokládá na základě smyslového poznání, že pohyb existuje
      • příklad aporie: nejrychlejší běžec Achilles nemůže nikdy dohonit želvu, která leze před ním. V okamžiku, kdy doběhne do bodu, kde byla předtím želva, želva je už malý kousek před ním, a to se stále opakuje.

Atomisté

• navázali na mladší fyziky, především na Anaxagora – základem všeho na světě jsou semena, principem spojování a rozpojování semen je nús
• představitelé
  • Leukippos – nic se neděla nadarmo, vše je podmíněno nutností
  • Démokritos – svět je složen z atomů (jsoucna) a prázdna (nejsoucna)

Sofisté

• skupina starořeckých učitelů moudrosti
• zastánci gnozeologického relativismu – není možné dosáhnout trvalého platného poznání, ale dostat pravdy (přesvědčit posluchače, že ta jejich pravda je nejlepší)
• zastánci etického relativismu
• představitelé
  • Prótagorás – “člověk je mírou všech věcí” – existuje tolik pravd, kolik je lidí; je možné

Antropologický obrat

• obrat k věcem lidským
• provedli ho Sofisté, Sókratés a Platón

Důležité pojmy

infinitezimální součet –

logos – rozum, řád, princip; slovo má mnoho významů, nikdy však nejde o nic hmatatelného

kosmos – svět, vesmír

bytí a jsoucno –

„Člověk je mírou všech věcí, jsoucích, že jsou a nejsoucích nejsou.“ – známý výrok, prohlásil ho Prótagorás z Abdér. Smyslem je, že věci mají takové vlastnosti, jaké jim dá člověk. Existuje tolik pravd, kolik je lidí a tak je možné danou věc vykládat protikladnými způsoby.

„Vím, že nic nevím.“ – asi nejznámější citát, autorem byl Sókratés; smyslem je, že člověk nemůže vědět všechno a čím je je moudřejší, tím více si to uvědomuje

 

Pokračování: Vrcholná antická filosofie