Informační a rezervační technologie

Pojem informace → z latinského in-formatio (znamená otváření, ztvárnění)

• Pojem bývá chápán jako údaj o reálném prostředí, jeho stavu a procesech v něm probíhajícím.
• Informace snižuje nebo odstraňuje neurčitost (entropii) systému u příjemce informace a snižovat příjemcovu neznalost daného jevu.
  • Člověk vnímá svět podle informací → informace vyvolávají změnu stavu nebo jednání příjemce.
• Informace je čerpání zpráv nebo obsahu z vnějšího světa. (N. Wiener, 1948)
• Informace je vlastnost odstraňující apriorní neznalost příjemce. (C. Shannon, 1949)
• Podle normy ČSN 369001: Údaj (datum, data) je obraz vlastností objektu, vhodně formalizovaný pro přesnost, interpretaci, nebo zpracování prostřednictvím lidí nebo automatů. Informace je význam, který člověk přisuzuje údajům.

Data – jsou zprávy nebo výroky, u kterých nepožadujeme snižování neurčitosti.

• Data nemusí být informací → data se stávají informacemi účelným používáním.

S ekonomickým a sociálním rozvojem, růstem vzdělání, rostoucími nároky, globalizací a rozvojem nových technologií stoupá význam informačních technologií. → Nové trendy a vývojové tendence.

Informace je základní stavební jednotka každého IS → sebelepší IS může správně sloužit svému uživateli pouze v případě, že je naplněn správnými daty a informacemi (v případě expertních a znalostních systémů i znalostmi)

Při vytváření IS je tedy třeba

• informace komplexně analyzovat na straně poskytovatele informací i jejich příjemce
• určit vhodnou strukturu informací, jejich členění
• určit zdroje informací, způsob poskytování informací a způsob aktualizace informací (jeden z problémů IS zejména v cestovním ruchu)

Subjekt nabízející služby tak musí najít vhodný zdroj informací, zvolit vhodnou formu informací vzhledem k jejich charakteru, koncovému
způsobu podání, osobě příjemce informace i předpokládané situaci, ve které by měla být informace poskytnuta.

Základní vlastnosti informací

• Nemateriálnost→ vyplývá z nehmotné (abstraktní) povahy informace
• Pomíjivost → souvisí s platností informace v určitém časovém okamžiku
• Proměnlivost → závisí na zdroji, od kterého informaci získáváme – informace přímé a nepřímé
• Citlivost → odráží náchylnost informace na jakoukoli změnu, která je vyvolána externími vlivy

Mají dopad na vypovídací schopnosti informace → problém při samotném procesu jejich zpracování.

Dělení informací podle

• typického intervalu jejich změny (četnost aktualizace informace)
• druhu informace
• kvality a rozsahu informace
• fáze zpracování

Druh informací úzce souvisí

• s jejich „objemem“
• se způsobem a cenou zpracování
• se způsobem jejich získávání a aktualizace
• se způsobem prezentace klientovi

Interval změny informace rozlišujeme

• Informace relativně stálé → roky (geomorfologické poměry území, umístění, sloh a historie kulturní památky, historie)
• Informace proměnná s dlouhou periodou změny → měsíce až roky (zaměření průmyslové a zemědělské výroby na daném území, složení obyvatelstva státu, státní zřízení)
• Informace proměnná se střední periodou změny → měsíce (termíny zájezdů cestovní kanceláře, ceníky služeb, otvírací doby kulturních památek a dalších atraktivit, rozsah nabídky dodavatelů služeb – ubytování, půjčovny aut)
• Informace proměnná s krátkou periodou změny – dny až týdny (termíny kulturních představení, sportovních akcí, výstav a veletrhů, předpověď počasí)
• Informace neustále se měnící – sekundy až hodiny (aktuální stav rezervace letenek, jízdenek, vstupenek, zájezdů, počet turistů v dané zemí, aktuální počasí)

Druh informace

• tištěná
• digitální grafická
• digitální textová – prostý text (pouze znaky písma zapsané vhodným kódováním)
• digitální textová ve kvalitě DTP (text doplněný obrázky, grafy, tabulkami)
• zvuková analogová
• zvuková digitalizovaná (zvuk digitálně kódovaný ve formátech WAV, MP3)
• multimediální (současně na jednom médiu je vzájemně propojen obraz, zvuk, text)
• fyziologická: hmatová, čichová, chuťová
• fyziologická: vjem polohy
• smíšená – komplexní (různé typy informací poskytované současně nebo postupně)

Kvalita a rozsah informace

Kvalita a rozsah informací se odvíjí od způsobu, kterým se o informaci dovídáme. Vliv na kvalitu informace bude mít i věrohodnost zdroje – poskytovatele informace.

Podle kvality a rozsahu rozeznáváme informace na:

• Informace o informacích = metainformace (odkaz na jiný zdroj informace)
• Typický, moderní a přínosný postup v současné době zejména pro ICT – největší prostor pro informační technologie.
• Vyhledávání v informačních systémech, např. katalogy v knihovnách, telefonní seznamy, …
• Částečná informace (většina informací v CR je poskytována jako částečná informace)
• Postihuje pouze vybrané informace a znalosti o daném subjektu – popis trasy zájezdu podávaný průvodcem, základní údaje pro
  cestování do dané země, informační minimum o konkrétním statě atd.
• Částečná informace s odkazem
• Typické pro webové prostředí – je poskytnuta stručná informace s odkazem „více“, náhled obrázku apod.
• Slouží ke zrychlení přenosu a vhodnému strukturování informací.
• Úplná (vyčerpávající) informace
• Zjednodušeně lze za úplnou informaci považovat např. podrobný výklad průvodce o historii a expozici daného zámku.
• Přesně je úplnou informací pouze původní neopakovatelný fyzický objekt.

Fáze zpracování informací

• vstupní
• zpracovávané (např. přirozená odezva na dotaz uživatele – prohledávání databáze apod.)
• výstupní informace

Tento dynamický (transakční) pohled na informaci je významný pro analýzu komunikace mezi uživatelem a informačním systémem (uživatel zadá požadavek a informační systém na něj reaguje) i pro analýzu komunikace mezi jednotlivými hardwarovými zařízeními (např. pro GPS přijímač je výstupní informací poloha v prostoru, která představuje vstupní informaci pro lokálně kontextové služby; ty tuto informaci zpracují v kontextu s dalšími informacemi a výsledkem může být např. informace o vzdálenosti a směru k nejbližšími bankomatu, restauraci, hradu či zámku, památce v krajině…).

Další dělení informací

Informace je možné dělit podle řady dalších kritérií:

význam pro subjekt, kterému je poskytována
strategická informace; významná informace; doplňková informace; informace, která v daném kontextu
nemá žádný význam apod.;
 Informace je potřeba poskytovat takovým způsobem, aby byl uživatel schopen rychle identifikovat ty, které jsou pro něj významné.
 možnost komerčního využití
 informace obchodního charakteru, nekomerční informace aj.;
 možnost geografické lokalizace
 Většina informací (a zejména v CR) se váže k určité geografické poloze, a to v různém geografickém měřítku, vyjádřeném např. plánem či mapou různě velké oblasti (katastr obce, mikroregion, region, stát.
 Geografická lokalizace může být jedním z významných atributů propojování souvisejících informací – např. vytváření tematických poznávacích zájezdů.
 Velice vhodným a názorným spojujícím prvkem je lokalizace na tištěných i elektronických mapách různého charakteru (geografické, turistické, vodácké, lyžařské atd.), jejichž podkladem jsou geografická data, dostupná mimo jiné v geografických informačních systémech (GIS) v přesně zvoleném souřadném systému specifikovaném ve vztahu k reálnému prostoru.

Další dělení informací podle

• odběratel informace
• konzument služby (koncový zákazník)
• poskytovatel specifické služby
• způsob a forma poskytování informací
• informace za úplatu, bezúplatně, částečně bezúplatně
• pouze ústně, v tištěné publikaci, vytištěné z počítače
• základní informace v cestovním ruchu by měly být poskytovány zdarma

ICT ve službách

Mezi trendy v informačních technologiích služeb patří:

• rostoucí informovanost spotřebitelů a jejich potencionál porovnávat poskytované služby
• elektronické objednávání a placení služeb
• mezinárodním trh pracovních sil a mezinárodní konkurence
• tlak na: kvalitu a efektivitu, včasnost, vhodnou propagaci, optimální cenu (zde je patrný velký vliv
  ICT)

Vliv ICT na služby

• Význam propojenosti služeb s ICT neustále roste
• Vliv ICT se posouvá z „tradičních oblastí“, jakými jsou nabídka, rezervace a prodej služeb, stále více do prožitkovosti, např. ovlivnění způsobu cestování (individuální cestování s GPS navigací a dalšími LBS, spojení s příbuznými a známými kdykoli a kdekoli).
• Velmi rychle se rozvijí lokálně kontextové služby (LBS), u nichž kromě rozšiřování funkcionality roste propojenost s dalšími
  službami a pro dostupnost informací už neplatí jen klasické 24/365 kdekoli online.

Znalostní systémy

• znalostní systém je inteligentní počítačový program, který využívá znalosti a tzv. inferenční procedury → procedury, která umožňuje nalézt řešení problémů
• vychází z obsahu báze znalostí a báze faktů, které charakterizují konkrétní případ problému
• využití k řešení rozmanitých problémů → medicína, meterologie, geologie…
• člověk si nevybírá ze všech možných stavů a může mít preference → znalostní systém je obsáhlejší
• charakteristické znalosti
  • neurčitost znalostí → potřeba kvantifikovat pojmy typu občas, někdy, většinou
  • neurčitost dat → nepřesnosti dat způsobené subjektivnímu pohledu uživatele
  • dialogový režim práce → znalostní systémy pracují s odpovědí uživatele
  • vysvětlovací činnost → měl by poskytnout doporučení, odůvodnění

Rozdělení znalostních systémů

• diagnostické systémy → vybírají z pevného počtu cílů
• generativní systémy → hypotézy jsou generovány dynamicky dle konzultace s uživatelem

Kryptologie

• věda o technikách šifrování a bezpečnosti šifer (kryptografie) a způsobech jejich prolamování (kryptoanalýza)
• další směry
  • kontrola neporušenosti dat (informační celistvost)
  • digitální podepisování (elektronický podpis)
  • a další…
• využívá algoritmů (existují typy AES, 3DES, IDEA, Blowfish…)
• typické využití: kombinování licenčních klíčů a jejich odolnost proti prolamování

Běžné typy kryptosystémů

• Utajovací kryptosystémy → zajišťují důvěrnost zpráv
• Autentizační kryptosystémy → zajišťují autentičnost (pravost) zpráv
• Hybridní kryptosystémy → zajišťují oboje

Elektronický podpis (digitální podpis)

• aplikace kryptologie
• unikátní pro každý podepisovaný dokument
• podpis lze ověřit pomocí veřejného klíče dané osoby (stejně důvěryhodný jako ruční podpis)
• úspěšné ověření podpisu je současně ověřením neporušenosti zaslaného dokumentu

Další technologie

Geografické informační systémy (GIS)

• informační technologie pro práci s prostorově (časově) orientovanými údaji
• informační systém rozšířený o prostorovou složku → data jsou vztažena k poloze a prostoru
• logické uspořádání prostorových a dalších informací (místopisy…)
• často → skládání vrstev s daty
• využití
  • kartografie a zpracování map
  • plánování dopravy
  • lesní a zemědělské hospodaření
  • integrovaný záchranný systém
  • urbanistické a městské plánování, územní plány
  • katastrální mapy

Rezervační a informační systémy

• elektronický systém poskytující informace o možnostech využití různých služeb
• ubytování, letenky, půjčování automobilů, zájezdy

 

Síťové technologie

Počítačová síť je účelové spojení určitého počtu serverů, stanic a dalších zdrojů
(tiskárny, disková pole, …) do jednotného systému tak, aby byla zajištěna možnost
jejich vzájemné komunikace a sdílení zdrojů.
Klasifikace počítačových sítí v závislosti na geografické rozlehlosti:

• LAN (Local Area Network): lokální počítačová síť, která svým rozsahem pokrývá místní potřeby. Zpravidla se jedná o prostředí firmy resp. firemní budovy a v porovnání s MAN a WAN dosahuje nejvyšší přenosové rychlosti dat.
• MAN (Metropolitian Area Network): metropolitní síť většinou budovaná na území větších měst pro zajištění vzájemné komunikace mezi regionálními subjekty (jde většinou o vzájemné propojení jednotlivých LAN sítí).
• WAN (Wide Area Network): rozsáhlá počítačová síť pokrývající velké geografické území – regiony, území celého státu či nadnárodní regiony ve světovém měřítku. Používají se nejrůznější bezdrátové a vysokorychlostní technologie, aby tato dálková komunikace byla efektivní. Mezi WAN lze zařadit i celosvětovou síť Internet.

Intranet: je aplikace původně internetových technologií pro lokální počítačové
sítě, čímž vzniká prostředí známé z Internetu, ale fungující v rámci LAN. Výhodou
takového řešení je, že možnosti sdílení informací jsou totožné jako v internetovém
prostředí – pro prezentaci informací mohou uživatelé využívat WWW stránky a
další aplikace stejně, jako by byly publikovány v síti Internet. Pomocí
intranetových technologií se velmi často řeší vnitřní (firemní) informační
systém.

Bezdrátové komunikační a mobilní datové technologie

Díky pokročilému vývoji ICT lze napříč komunikačními kanály efektivně sdílet
informace také bezdrátově, s čím dál tím menším omezením mobility uživatelů.
Zejména pro LBS v cestovním ruchu je klíčovým prvkem využití bezdrátových a
mobilních datových komunikačních technologií, které zde obvykle slouží k přenosu dat
z aplikace běžící na serveru k uživateli, jenž vystupuje v roli klienta.

Základní dělení dle dosahu šíření datového signálu

• WPAN (Wireless Personal Area Network): dosah několik metrů
• WLAN (Wireless LAN): dosah až několik stovek metrů
• WMAN (Wireless MAN): dosah několik kilometrů
• WWAN (Wireless WAN): dosah do několika desítek kilometrů

Globální navigační satelitní systémy

GPS = Global Positioning System

• Původní oficiální název je NAVSTAR

Dalším veřejným navigačním systémem

• GLONASS – ruský
• GALILEO – evropský

Lokálně kontextové služby

LBS = Location based services

• souhrnné označení služeb, které jsou dostupné prostřednictvím mobilního zařízení (mobilní telefon, tablet, zařízení s GPS, …)
• jsou schopny současně zjistit informace o aktuální poloze uživatele
• určování polohy
  • na základě GPS
  • vztažení polohy mobilního telefonu k základnovým stanicím sítě (BTS), které mají neměnnou polohu

Principy určení polohy

• Metoda Cell of Origin (COO) → Nejstarší a nejméně přesná metoda (od 150 m do 35 km). Využívá pouze informace o tom, na kterou BTS je mobilní telefon (MT) právě připojen. Přesnost závisí na hustotě sítě a dosahu základnové stanice.
• Metoda Timing Advance (TA) → Vychází ze změření vzdálenosti MT od minimálně tří BTS na základě zpoždění signálu při příjmu od základnové stanice. Poloha se potom určí na základě průsečíku tří kružnic, vynesených ve vypočtené vzdálenosti od základnových stanic. Přesnost je 100 – 125 m.
• Metoda Time of Arrivat (TOA) → Je založena na měření rozdílu času, který je potřeba, aby signál z MT byl přijat ve
  třech BTS. Vzhledem k nutnosti synchronizace času jednotlivých BTS (běžně se neprovádí) se tato metoda příliš nevyužívá.
• Metoda Enhanced Observed Time Difference (E-OTD) → Vyžaduje instalaci referenčních přijímačů po celé síti GSM (Location Measurement Unit – LMU) a měření reálných časových rozdílů vysílání signálu základnových stanic (v podstatě jde o „reálnou časovou synchronizaci“ BTS). Údaj o vzdálenosti od tří základnových stanic je vypočítáván nejen MT, ale také referenčním přijímačem. Tyto
  údaje jsou pak zkombinovány. Přesnost se u této metody zvyšuje až na 30 metrů. Nevýhodou jsou dodatečné náklady.
• Metoda Wireless Assisted GPS (WAG) → Kombinace měření v síti GSM a „optimalizovaného“ měření s využitím GPS. MT určí přibližně svoji polohu (stačí nejjednodušší metoda COO), předá tento údaj zařízení GPS a to z přibližně známé vlastní polohy a ze znalosti drah satelitů optimalizuje proces jejich vyhledávání, zaměření a odečtu polohy. Výhodou je úspora času a úspora baterie mobilního zařízení.
  • Přesnost odpovídá přesnosti GPS (12 metrů).

Mezi nejčastěji využívané technologie v současnosti patří GPS ve spojení s technologií AGPS (Assisted GPS).
 AGPS umožňuje rychlejší zaměření polohy a pomáhá zejména v případech, kdy není k
dispozici přímá viditelnost mezi přijímačem a navigačními satelity GPS – tedy např. uvnitř
budov, v tunelech, v podzemí atd.
 Pro onu přímou viditelnost se používá zkratka LOS (Line Of Sight, opakem je NLOS).
 Přesnost zaměření je u AGPS samozřejmě menší, stejně jako při použití dalších možných
alternativ (BTS v mobilních 2G sítích, B Node v sítích 3G).
 Poměrně novým pojmem je IPS (Indoor Positioning System)
 Souhrn technik k určení polohy využívající bezdrátové datové technologie WiFi, Bluetooth,
či bezdrátové technologie sloužící především k identifikaci, kterými jsou NFC (Near Field
Communication), RFI (Radio Frequency Identification) a další.
 Další možný způsob zaměření funguje na základě IP adresy (nejen) mobilního
zařízení.

Klasifikace LBS

• Podle způsobu lokalizace:
  • pravé LBS – založeny na zjišťování polohy uživatele a vzhledem k ní automaticky poskytují příslušné informace nebo přizpůsobují chování aplikací
  • nepravé LBS – polohu zadá uživatel, poté zařízení poskytne informace
• Podle techniky lokalizace:
  • mobilní telefon
  • GPS
  • kombinace mobilu a GPS
• Podle role uživatele:
  • aktivní LBS – impulsem k poskytnutí informace je přítomnost mobilního zařízení na určitém místě,
  • pasivní LBS – uživatel si službu/informace vyžádá sám
• Podle druhu E-business:
  • služby B2C – přímo pro koncového spotřebitele (informace vztažené k lokalitě, ve které se nacházíme),
  • služby B2B – mezi firmami (např. údržba terénu, sledování a řízení vozového parku v terénu)

Používané zkratky

• CRS → Computer/Central Reservation System (počítačový resp. centrální rezervační systém;
  slouží k rezervaci jednomu subjektu nebo několika spolupracujícím subjektům).
• GDS → Global Distribution System (globální distribuční systém)
• IDS → Internet Distribution Systems (internetové distribuční systémy)
• LBS → Location Based Services (lokálně kontextové služby, informace založené na poloze)
• UN WTO → United Nations World Tourism Organization (Světová organizace cestovního ruchu)
• VR → Virtual Reality (virtuální realita)
• 2G → Označení pro druhou generaci mobilních komunikačních systémů. Typickým příkladem je síť GSM s mobilními datovými technologiemi CSD a HSCSD. V porovnání se systémy 1G jde o pokročilejší způsob komunikace vyznačující se hlavně vyšší kapacitou systému, odolností proti odposlechu a rušení, možností mezinárodního roamingu, menšími a úspornějšími terminály, větší nabídkou funkcí, větší kompatibilitou s pozemními i družicovými systémy, atd.
• BTS → Base Transceiver Station – systém základnových stanic mobilních sítí
• EDGE → Enhanced Data rates for GSM Evolution – datová komunikace ze skupiny 2,75 G, fungující v mobilní síti GSM.
• GPRS → General Packet Radio Service – mobilní datová technologie ze skupiny 2,5 G, fungující v mobilní síti GSM. Oproti předchozím technologiím CSD či HSCSD zajišťuje rychlejší a kvalitnější datový přenos a odlišný způsob účtování mobilními operátory, kdy se neplatí za dobu připojení k Internetu, ale za objem přenesených dat.
• GSM → Global System for Mobile Communications – označení standardu digitálních sítí pro
  mobilní telefony. Sítě GSM pracují na frekvencích 900 a 1800 MHz a oproti starším
  analogovým sítím zde lze zavádět moderní technologie, především různé typy datových
  přenosů.
• LTE → Long Term Evolution – technologie určená pro vysokorychlostní internet v mobilních
  sítích. Na tuto technologii navazuje LTE-Advanced, která poskytuje vyšší rychlosti
  datového přenosu, díky čemuž je zařazena do skupiny 4G.
• UMTS → Universal Mobile Telecommunications Standard – synonymum pro telekomunikační systémy třetí generace, viz 3G.