Definice daně: povinná, nenávratná a zákonem určená platba do veřejného rozpočtu
Poplatek: peněžní ekvivalent za služby poskytnutý veřejným sektorem
Půjčka: úvěrový příjem do státního rozpočtu (návratná, nepravidelná, účelová i neúčelová)
Funkce daní
Fiskální: zdroj pro naplnění veřejných rozpočtů
Alokační: přerozděluje finance mezi veřejné statky (statky, které nemohou fungovat při tržní alokaci)
Stabilizační: zmírňuje dopad hospodářských cyklů na ekonomiku (během expanze přebytkové rozpočty, během recese schodkové rozpočty)
Redistribuční: zmírňuje rozdíly mezi důchody u ekonomicky slabších a silnějších (např. skrze transfery)
Požadavky na daňovou strukturu
Daňová efektivnost
a) Nadměrné daňové břemeno
Přílišné daňové zatížení může vést k negativnímu dopadu na výběr daní. V případě příliš velkého zatížení může docházet k důchodovému efektu (vyšší daň při stejném rozpočtu sníží množství nakupovaných statků) a substitučnímu efektu (ekonomické subjekty se mohou snažit obejít vysoce zdaněný statek). V ekonomických teoriích se tomuto jevu věnuje například Lafferova křivka, podle které od určité výše daňové sazby se daňový příjem snižuje.
b) Administrativní náklady
Při nastavování daňové subjektu je potřeba zohlednit, jaký dopad má složitost systému na náklady na jeho vyřízení. Jde o náklady na provoz správních úřadů (např. Finanční správa) a zároveň na administrativní zatížení poplatníků. Možným řešením snížení administrativních nákladů je například zavedení nákladových paušálů pro drobné živnostníky.
Daňová spravedlnost
V teorii se rozebírá problematika správného a spravedlivého podílu jednotlivců (domácností) na nákladech vlády. Zde existují dva odlišné koncepty spravedlnosti.
a) Princip prospěchu: výše platby daní by měla být úměrná míře prospěchu pro daného poplatníka, více by měl platit poplatník využívající většího množství veřejných služeb, možným řešením jsou poplatky za veřejné služby
b) Princip platební schopnosti: poplatník by měl platit výši daní úměrně svým finančním možnostem (tzv. berní způsobilost), možným řešením jsou důchodové daně z důchodu, majetku nebo spotřeby.
Právní perfektnost daní: přesná daňová úprava, která maximalizuje účinnost daňové soustavy ve prospěch co nejvyššího výběru.
Politická průhlednost: stát nesmí získat informační převahu nad poplatníkem daně a tak se dostat na milost správce daně.
Jednoduchost a srozumitelnost: každý by měl z daňového zákona snadno pochopit svá práva a povinnosti včetně toho, jak své povinnosti plnit.
Základní pojmy
Daňový subjekt: všichni, na které se vztahuje daňová povinnost.
Poplatník: daňový subjekt, který je dani podroben. Jeho disponibilní zdroje se výběrem dani krátí.
Plátce: je ze zákona povinen odvést do veřejného rozpočtu vybranou daň od jiných poplatníků.
Objekt zdanění: veličina, ze které se daň vybírá (osoba, majetek, důchod atd.)
Předmět zdanění: jednoznačné a úplné definování rozsahu zdanění, zákon by měl jednoznačně definovat míru zdanění a podmínky zdanění
Vynětí z předmětu daně: zákonem určená hranice, za kterou předmět daně už nesahá; definování toho, co již není předmětem daně
Osvobození od daně: specifikuje část předmětu, kterou daňový subjekt není povinen a zpravidla ani oprávněn zahrnout do základu daně
Základ daně: předmět daně vyjádřen v měrných jednotkách
Zdaňovací období: časový interval, za který se stanovuje základ daně a daň se platí
Nezdanitelné části daně (odčitatelné položky):
Sazba daně: algoritmus stanovující velikost daně
Srážka u zdroje (srážková daň):
Sleva na dani: možnost snížení výše daně podle stanovených podmínek, odečítá se od již vypočítané daně.
Záloha na daň:
Minimalizace daňové povinnosti
Každý daňový subjekt se obvykle snaží dosáhnout toho, aby jeho daňová povinnost byla co nejmenší. Proto hledá způsoby, jak svou daňovou zátěž co nejvíce snížit. Může jít o legální i nelegální způsoby.
a) Daňová úspora
Hledání zákonných možností pro snížení daňových povinností. Obvykle samotné nastavění daně explicitně umožňuje využití daňových úspor pro snížení zátěže poplatníka. Samotná optimalizace je výsledkem záměrného nastavení zákonů ze strany zákonodárců. Typicky může jít o slevy na dani či využití výdajového paušálu u živnostníků.
b) Vyhnutí se dani
Jde o hledání skulin a nepřesností daňových zákonů pro snížení své povinnosti. Obvykle se využívá ze strany zákonodárců nezamýšlených možností pro snížení daňové zátěže. Toto vyhnutí dani není nelegální, nicméně někdy může být považované za nemorální.
c) Daňový únik
Jde o záměrné krácení daní a obcházení svých povinností. V tomto případě jde již o nelegální činnost. Daňové úniky vědomě snižují příjmy do veřejných rozpočtů a poškozují zájmy společnosti.