Planetární geografie

Vesmír a vesmírná tělesa

Vesmír – soubor všech kosmických těles (kosmický prostor – oblast mimo zemi)

o vzniku vesmíru vznikají tzv. kosmologické hypotézy – nejznámější je Velký třesk (před 14 mld. let)
- tehdy mělo dojít k výbuchu v určité látce o vysoké teplotě a superhustém stavu → rozpínání této látky → tvorba základů budoucích kosmických těles

Kosmická tělesa – hvězdy, planety, planetky, měsíce…

Galaxie – vesmírné soustavy, které obsahují miliardy hvězd

Hvězdy – vesmírná tělesa skládající se z plazmy, probíhají v nich termojaderné reakce

Planety – někdy též oběžnice, tělesa obíhající hvězdu, bez zdroje záření, malým planetám se říká planetky

Měsíce – tělesa obíhající planetu, přirozené družice

Komety – někdy též vlasatice, tělesa obíhající na protáhlých drahách

dělí se na krátkoperiodické komety (perioda kratší než 200 let) a dlouhoperiodické komety (perioda delší než 200 let)
jádro je tvořeno ledem a prachem, kolem jádra se tvoří plynoprachový obal přecházející v ohon
kvůli rychlosti jsou pro Zemi nebezpečnější než meteoroidy

Meteoroid – malé těleso meziplanetární hmoty (velké bývá řádově v metrech)

Meteor – světelný záblesk během průpletu zemskou atmosférou, “padající hvězda”

Meteorit – těleso spadlé na zem

středem je slunce a dále ji tvoří obíhající kolem + prostředí, kde k tomuto ději dochází
stáří naši Sluneční soustavy se odhaduje na 5 mld. let
99% hmotnosti soustavy tvoří slunce
kolem slunce obíhá 8 planet
planety se dělí na 2 druhy
- terestrické planety – kamenné
  - planety zemského typu
  - Merkur, Venuše, Země, Mars
- velké planety – plynné
  - jsou tvořeny ze zkapalněných plynů, prstence z prachu a balvanů
  - Jupiter, Saturn, Uran, Neptun

geocentrismus – ve středověku, středem soustavy je Země a tělesa obíhají kolem ní
heliocentrismus
- v 16. století – Mikuláš Koperník: středem soustavy je slunce a tělesa obíhají po kruhových drahách
- v 17. století – Johanes Kepler: kruhové dráhy nahradil eliptickými (platí dodnes)
všechny planety rotují kolem své osy a obíhají kolem Slunce

hvězda sluneční soustavy
chemické složení: 73% vodík, 25% helium, 2% ostatní
základní pohyby slunce
- rotace kolem vlastní osy – na rovníku 25 dní / u pólů 34 dní
- pohyb okolo středu galaxie – jednou za 250 mil. let

přirozená družice země, obíhá zemi po eliptických drahách
jediné vesmírné těleso, na kterém stanul člověk (Neil Armstrong – 1969)
vzdálenost od země – 384 000 km
vázaná rotace: měsíc se otočí kolem své doby za stejnou dobu, jaká je doba oběhu kolem země → nelze vidět odvrácenou stranu měsíce
siderický měsíc: doba oběhu Měsíce kolem Země vzhledem ke hvězdám – 27,3 dne
synodický měsíc: doba oběhu Měsíce kolem Země vzhledem ke Slunci (od novu k novu) – 29,5 dne
fáze měsíce
- nov – měsíc je mezi zemí, měsíc není vidět
- první čtvrť – měsíc dorůstá, vidět je polovina přivrácené strany
- úplněk – měsíc je na opačné straně než slunce, vidět je celý měsíc
- poslední čtvrť – měsíc couvá, vidět je polovina přivrácené strany

jev, kdy vesmírné těleso vstoupí do stínu jiného vesmírného tělesa
jsou částečná nebo úplná
Sarros – perioda po kterou se opakují zatmění obou těles, trvá 18 let a 11 dnů
zatmění měsíce
- měsíc vstoupí do stínu země
- vidět je na celé neosvětlené části Země
- délka – 1:45 h
- četnost – 29x
zatmění slunce
- měsíc se dostane mezi zemi a slunce
- vidět je z malé oblasti – pásu totality
- při úplném zatmění měsíc zakrývá celé slunce
- délka – max. 7 minut
- četnost – 41x

Z jednoho konkrétního místa (Prahy) je vidět vícekrát zatmění měsíce.

jako první představoval poznatky o kulatosti Země Aristoteles (podle stínů)
Isaac Newton – 17. století, země má tvar rotačního elipsoidu se zploštěním na pólech
Geoid – 19. století, tvar nejpřesněji vystihující Zemi, nepravidelný, nelze matematicky popsat
Elipsoid – zavedeno pro výpočty
Referenční elipsoid – matematicky popsatelné těleso nejbližší zemi, současný se jmenuje WGS-84
Referenční koule – poloměr 6371 km

Kalendář