Litosféra a geomorfologie

Litosféra – kamenný obal země

  • oblast mezi zemským povrchem a hloubkou 100 km (dolní hranice astenosféry)
  • litosféra je rozdělená na bloky → litosférické desky
  • teorie o jejich pohybu je založena na kontinentálním driftu – teorii o pohybu desek
  • původně existoval prakontinent Pangea s jediný oceán Panthlassa
  • Pangea se rozdělila na 2 části
    • Laurasie (sever) → S. Amerika, Asie, Evropa
    • Gondwana (jih) → J. Amerika, Indie, Arabský pol., Austrálie, Antarktida

Pohyby litosférických desek

  • Divergentní (od sebe)
    • vzniká příkopová propadlina
    • př.: Euroasijská + Severoamerická → Středoatlantský hřbet
  • Konvergentní (proti sobě)
    • jedna deska se podsouvá pod druhou, vznikají pohoří
    • př.: Euroasijská + Indická → Himaláje
  • Horizontální (vedle sebe)
    • dvě desky o sebe třou a každá směřuje na jinou stranu
    • př.: Pacifická + Severoamerická → San Andreas (zlom)

Bullenův model Země

  • Zemská kůra – do 35 km (1 Bullenova zóna)
    • dolní hranici tvoří Mohorovičičova plocha diskontinuity
    • rozděleno na
      • oceánská – usazené horniny a čedičové horniny
      • pevninská – usazené horniny, žulové a čedičové
    • plášť a kůra mají odlišnou hustotu → dochází zde k velké změně rychlosti šíření zemětřesných vln
    • nejhlubší vrt: 12 261 m – Kolský superhluboký vrt
    • obsah kůry: kyslík (46 %), křemík (28 %) a hliník
    • nerosty: oxidy, křemičitany
    • podíl hmoty: 1,5 %
  • Zemský plášť – od 35 do 2900 km (3 Bullenovy zóny)
    • rozděleno na:
      • svrchní plášť
      • střední plášť
      • spodní plášť
    • nerosty: křemičitany, oxidy železa, hořčíku a sulfidy železa
    • podíl hmoty: 67,5 %
  • Zemské jádro – od 2900 do 6378 km (3 Bullenovy zóny)
    • rozděleno na:
      • vnější jádro – polotekuté
      • přechodová část
      • vnitřní jádro (jadérko) – pevné
    • nerosty: železo a nikl
    • podíl hmoty: 31 %
  • Keith Bullen (1906 – 1976)
    • australský profesor, vytvořil model Země
    • vytvořil na základě rychlosti pohybu zemětřesných vln Bullenovy zóny → liší se teplotou, tlakem a hustotou

Georeliéf

  • soubor povrchových tvarů
  • Geomorfologie: věda zabývající se studiem zemského povrchu (vznik, staří, tvar…)

Morfologické typy podle výškové členitosti

  • roviny: do 30 m
  • pahorkatiny: 30 – 150 m
  • vrchoviny: 150 – 300 m
  • hornatiny: 300 – 600
  • velehornatiny: nad 600 m

Procesy vzniku georeliéfu

  • Endogenní procesy – tektonické
    • vnitřní, vlivem chemicko-fyzikálních změn uvnitř zemského tělesa
    • člověk je nemůže ovlivnit
    • Vulkanismus – sopečná činnost
      • magmatické hmoty se dostávají ze zemského nitra na povrch
      • sopka: místo, kde magma nebo láva vytéká na zemský povrch
      • magma: rozteklá hornina pod povrchem země
      • láva: magma, které vytéká na povrch
      • 75 % sopek se nachází v Tichomořském ohnivém prstenci
    • Zemětřesení
      • jev, kdy dochází k otřesům země na povrchu
      • vznikají vlivem tření tektonických desek nebo jako vedlejší jev sopečné činnosti
      • hypocentrum: místo, kde zemětřesení vzniká (často pod povrchem)
      • epicentrum: nejbližší místo na zemi nad hypocentrem
      • Richterova stupnice: měří se seismografem, jednotka je magnitudo
      • EMS – Evropská makroseismická stupnice: určuje se intenzita I až XII, podle následků se určuje zpětně
      • nejhorší zemětřesení: podle intenzity – Chile, 9,6° (1976) / podle obětí – Sumatra, 280 000 (2004)
      • během roku se na světě objeví milion zemětřesení
  • Exogenní procesy
    • vnější; jsou vlivem slunečního záření, vody, ledu, mrazu, vzduchu, větru,  účinkem organizmů a také člověkěm
    • na litosféry působí prvky z biosféry, hydrosféry a atmosféry
    • Činnost vody
      • horní tok: silný proud, strhává kameny a kusy hornin → balvanitá koryta řek, peřeje, vodopády, údolí řek
      • střední tok: pomalejší voda umožňuje usazování částí hornin → nivy (formováno povodněmi), meandry (klikatění řeky – o vnější břeh se vymílá a vnitřní se plní usazeninami)
      • dolní tok: velké množství říčních usazenin → delty, vznik úrodných půd (historicky nejdéle osídlená místa)
      • regulace toků člověkem v jeho prospěch: přehrady, rybníky….
      • kosa: úzký a protáhlý písčitý výběžek pevniny do moře
    • Činnost větru
      • vítr odnáší jemné částice a zase je ukládá na jiná místa
      • větrná eroze: obrušování povrchu
      • fyzikální zvětrávání: mechanické rozrušování, změny teplot, vliv mrazu
      • chemické zvětrávání: mění se chemické složení hornin
      • může vzniknout: viklan, převisy, hřiby, duny…
    • Činnost ledu a mrazu – glaciální jevy
      • trog: údolí tvaru U vymodelované ledovcem
      • kar: prohlubeň vytvořená ledovcem
      • fjord: úzký dlouhý záliv vymodelovaný ledovcem
      • moréna: kamenný val nahrnutý ledovcem
      • bludný kámen: kámen přeneseným ledovcem na místo, kde by se z geologického hlediska jinak neměl nacházet
      • periglaciální jevy: jevy a tvary vzniklé působením mrazu v předpolí kontinentálního ledovce
      • mrazový srub: tvar vzniklý mrazovým zvětráváním a následným odnosem
    • Chemickými procesy mohou vzniknout i další hevy
      • voština: soustava prohlubní nebo jamek ve skále
  • Antropogenní vlivy
    • části zemského povrchu změněné vlivem činnosti člověka
    • člověk stal nejvýznamnějším činitelem
    • jedná se například: pole, rovnání koryt řek, vodní nádrže, kanály, haldy, lomy, průplavy, tunely, šachty, inženýrské sítě, dopravní infrastruktura, stavby, skládky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.