Litosféra a geomorfologie

Litosféra – kamenný obal země

• oblast mezi zemským povrchem a hloubkou 100 km (dolní hranice astenosféry)
• litosféra je rozdělená na bloky → litosférické desky
• teorie o jejich pohybu je založena na kontinentálním driftu – teorii o pohybu desek
• původně existoval prakontinent Pangea s jediný oceán Panthlassa
• Pangea se rozdělila na 2 části
  • Laurasie (sever) → S. Amerika, Asie, Evropa
  • Gondwana (jih) → J. Amerika, Indie, Arabský pol., Austrálie, Antarktida

Pohyby litosférických desek

• Divergentní (od sebe)
  • vzniká příkopová propadlina
  • př.: Euroasijská + Severoamerická → Středoatlantský hřbet
• Konvergentní (proti sobě)
  • jedna deska se podsouvá pod druhou, vznikají pohoří
  • př.: Euroasijská + Indická → Himaláje
• Horizontální (vedle sebe)
  • dvě desky o sebe třou a každá směřuje na jinou stranu
  • př.: Pacifická + Severoamerická → San Andreas (zlom)

Bullenův model Země

• Zemská kůra – do 35 km (1 Bullenova zóna)
  • dolní hranici tvoří Mohorovičičova plocha diskontinuity
  • rozděleno na
    • oceánská – usazené horniny a čedičové horniny
    • pevninská – usazené horniny, žulové a čedičové
  • plášť a kůra mají odlišnou hustotu → dochází zde k velké změně rychlosti šíření zemětřesných vln
  • nejhlubší vrt: 12 261 m – Kolský superhluboký vrt
  • obsah kůry: kyslík (46 %), křemík (28 %) a hliník
  • nerosty: oxidy, křemičitany
  • podíl hmoty: 1,5 %
• Zemský plášť – od 35 do 2900 km (3 Bullenovy zóny)
  • rozděleno na:
    • svrchní plášť
    • střední plášť
    • spodní plášť
  • nerosty: křemičitany, oxidy železa, hořčíku a sulfidy železa
  • podíl hmoty: 67,5 %
• Zemské jádro – od 2900 do 6378 km (3 Bullenovy zóny)
  • rozděleno na:
    • vnější jádro – polotekuté
    • přechodová část
    • vnitřní jádro (jadérko) – pevné
  • nerosty: železo a nikl
  • podíl hmoty: 31 %
• Keith Bullen (1906 – 1976)
  • australský profesor, vytvořil model Země
  • vytvořil na základě rychlosti pohybu zemětřesných vln Bullenovy zóny → liší se teplotou, tlakem a hustotou

Georeliéf

• soubor povrchových tvarů
• Geomorfologie: věda zabývající se studiem zemského povrchu (vznik, staří, tvar…)

Morfologické typy podle výškové členitosti

• roviny: do 30 m
• pahorkatiny: 30 – 150 m
• vrchoviny: 150 – 300 m
• hornatiny: 300 – 600
• velehornatiny: nad 600 m

Procesy vzniku georeliéfu

• Endogenní procesy – tektonické
  • vnitřní, vlivem chemicko-fyzikálních změn uvnitř zemského tělesa
  • člověk je nemůže ovlivnit
  • Vulkanismus – sopečná činnost
    • magmatické hmoty se dostávají ze zemského nitra na povrch
    • sopka: místo, kde magma nebo láva vytéká na zemský povrch
    • magma: rozteklá hornina pod povrchem země
    • láva: magma, které vytéká na povrch
    • 75 % sopek se nachází v Tichomořském ohnivém prstenci
  • Zemětřesení
    • jev, kdy dochází k otřesům země na povrchu
    • vznikají vlivem tření tektonických desek nebo jako vedlejší jev sopečné činnosti
    • hypocentrum: místo, kde zemětřesení vzniká (často pod povrchem)
    • epicentrum: nejbližší místo na zemi nad hypocentrem
    • Richterova stupnice: měří se seismografem, jednotka je magnitudo
    • EMS – Evropská makroseismická stupnice: určuje se intenzita I až XII, podle následků se určuje zpětně
    • nejhorší zemětřesení: podle intenzity – Chile, 9,6° (1976) / podle obětí – Sumatra, 280 000 (2004)
    • během roku se na světě objeví milion zemětřesení
• Exogenní procesy
  • vnější; jsou vlivem slunečního záření, vody, ledu, mrazu, vzduchu, větru,  účinkem organizmů a také člověkěm
  • na litosféry působí prvky z biosféry, hydrosféry a atmosféry
  • Činnost vody
    • horní tok: silný proud, strhává kameny a kusy hornin → balvanitá koryta řek, peřeje, vodopády, údolí řek
    • střední tok: pomalejší voda umožňuje usazování částí hornin → nivy (formováno povodněmi), meandry (klikatění řeky – o vnější břeh se vymílá a vnitřní se plní usazeninami)
    • dolní tok: velké množství říčních usazenin → delty, vznik úrodných půd (historicky nejdéle osídlená místa)
    • regulace toků člověkem v jeho prospěch: přehrady, rybníky….
    • kosa: úzký a protáhlý písčitý výběžek pevniny do moře
  • Činnost větru
    • vítr odnáší jemné částice a zase je ukládá na jiná místa
    • větrná eroze: obrušování povrchu
    • fyzikální zvětrávání: mechanické rozrušování, změny teplot, vliv mrazu
    • chemické zvětrávání: mění se chemické složení hornin
    • může vzniknout: viklan, převisy, hřiby, duny…
  • Činnost ledu a mrazu – glaciální jevy
    • trog: údolí tvaru U vymodelované ledovcem
    • kar: prohlubeň vytvořená ledovcem
    • fjord: úzký dlouhý záliv vymodelovaný ledovcem
    • moréna: kamenný val nahrnutý ledovcem
    • bludný kámen: kámen přeneseným ledovcem na místo, kde by se z geologického hlediska jinak neměl nacházet
    • periglaciální jevy: jevy a tvary vzniklé působením mrazu v předpolí kontinentálního ledovce
    • mrazový srub: tvar vzniklý mrazovým zvětráváním a následným odnosem
  • Chemickými procesy mohou vzniknout i další hevy
    • voština: soustava prohlubní nebo jamek ve skále
• Antropogenní vlivy
  • části zemského povrchu změněné vlivem činnosti člověka
  • člověk stal nejvýznamnějším činitelem
  • jedná se například: pole, rovnání koryt řek, vodní nádrže, kanály, haldy, lomy, průplavy, tunely, šachty, inženýrské sítě, dopravní infrastruktura, stavby, skládky