Autor: Karel Havlíček Borovský
Dílo: Tyrolské elegie
Děj:
Havliček si povídá s měsíčkem.
Havliček popisuje svoji cestu do Brixenu, jak pro něj ve dvě hodiny ráno přišli se psanim od pana
Bacha; Bach mu psal jako doktor, že mu nesvèdči byt v Cechach a potrebuje zmênu povetri a maji ho tak dlouho nutit, dokud to nepřijme. Pan Dedera ho tak diouho vábil, až se oblékl a šel se rozioučit s rodinou. Nemůže dostat z hlavy myšlenky, kam asi jede. Dedera mu koupil v Budějovicích lahvice. Na cestě z Reichenhaliu do Waidringu jeli z prudkého kopce, kočí spadne a policie se hrüzou třese a Havliček pravil: “Mezi námi musí někdo velký hřišník být a ten k usmiření nebes musí z vozu vyskočit.”
Policajti vyskákali. Sám dojel k poště a počkal na přikulhané vojáky. On spal dobře, ale policajti oka nezamhouřili, dosvědëit to müže poštmistr Dahlrupp. V Brixenu ho drží v klepetech a místo něj vrátii do Čech kus papíru. Ve všem se odráži ironie proti Bachovi.
Téma: Vyiádření odporu k bachovskému absolutismu výsměchem, ironii a sarkasmen.
Hlavní postavy:
Karel Havliček Borovský – ironický, odvážný, vzpurný, výsméšný, rezignovaný.
Místo a děj: 19. stoleti, Habsburská monarchie
Literární druh: lyrika
Literární žánr: poezie – elegie = žalozpěv
Formální výstavba: ich forma
Kompazice: retrospektivní jazyk.
Sloka: 4 verše, rým ABCB, veršovaná skladba,
Využívá: ironie – Od všech z Vídně pozdraveni, pan Bach je líbá, jsou-li prej zdrávi, a tuhieto psan po nás Dosila.
sarkasmu- Bach mi piše jako doktor, že mi nesvědči v Cechách zdraví, že prej pctřebuju změnu povětří personifikace – Svit, měsičku, polehoučku, skrz ten hustý mrak, jakpak se ti Brixen líbil. Neškared’ se tak! Nepospichej, pozastav se nechod ještě spat: abych s tebou jen chviinku mohldiškutýrovat.
Autor: byl český básník a novinář 1. poloviny 20. Století; je považován za zakładatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky; literárně bývá řazen do realismu, politicky pak patří k tzv. 2. generaci národních buditelú; vyhnán do Brixenu.
Jeho díla: Obrazy z Rus, Král Lávra
Autoři doby: Božena Nëmcová, František Matouš Klácel, Karel Hynek Mácha, Josef Kajetán Tyl, Karel Jaromir Erben, Victor Hugo, Alexandr Sergejevič Puškin
Tyrolské elegie je autobiografický příběh K.H. Borovského o jeho deportaci. Jednou v noci mezi druhou a třetí hodinou byl Havliček probuzen policisty. Ti mu přivezli dopis od pana Bacha. V něm pan Bach oznamuje Havličkovi, že je v Cechách nezdravé prostře di, že mu zde nesvědā, at odjedes policit: Píše mu, aby si sebou nebral zbraň, že ho budou hlidat a at se ničeho nebojí. Havliček se ustrojil a rozloučil se s matkou, sestrou, ženou a dcerou Zdeničkou. Loučení bylo těžké. Potom odjeli. Nikdo nic nevěděl, vše bylo tajné. Po ce stě vyměnili na několika místech koně a opět jeli dál. Když projížděli Alpami, koně se splašili a kočí spadl z kozliku a ostatní vüz ztratil, a korát Havlíček dojel na místo. Navečeřel se a čekal na ostatní. Ty přišli s odřenými nosy a modřina mi po těle. Potom všichni odjeli do Brixenu, kde Havlíček vzpomíná na minulost a prosí měsíček, aby nezacházel za mraky a chvilku postál, zda si ještě pamatuje na cestu do Brixenu.