AUTOR: PERCY BYSSHE SHELLEY
DÍLO: ÓDA VĚTRU ZÁPADNÍMU
Druh: lyrika
Žánr: poezie
Forma (dle vypravěče): složeno z 5 částí
Jazyk:
Je užito rýmových vzorců (ABA, BCB, CDC, DED) kdy sloka má 3 verše. Básně jsou psané v jambu. Můžeme nalézt aliteraci („divoký západní vítr“) nebo personifikaci („divý větře, podjeseně dechu“). Jazykové zpracování se zdá z moderního pohledu zastaralé, ale žádné ze slov není čirým archeismem. Slovo „Maenady“ je pravděpodobně z řecké mytologie.
Postavy a jejich charakteristika:
Báseň není založená na hlavních postavách. Můžeme zde pouze označovat symboly.
Básnický subjekt (vypravěč) – autor sám, vyznává se ke svým názorům, pojetí daného tématu
Téma:
Vítr, symbol svobody. Reakce na incident u Peterloo.
Zápletka/Obsah:
Autor opěvuje jak účinky větru na zemi, tak i vzduchu a oceánu. V posledních dvou sekcích básník promlouvá přímo k větru. Žádá o jeho sílu a snaží se učinit z něj společníka v jeho putování. Báseň končí optimistickou poznámkou, že pokud jsou zimní dny, pak jaro není příliš daleko („když zima jde, můž’ Jaro býti v dáli?“).
Vlastní hodnocení:
V českém překladu Jaroslava Vrchlického je bohatě používáno slov neshodujících se se standarty naší dnešní mluvy. To je pro čtenáře obohacení básně, ale i vyvolává větší zamyšlení. Zaujal mě tady pak mnohé posuny jazyka, jako například svadlé listí – zvadlé listí nebo od krajů obzoru až ku zenitu – od krajů obzoru až k zenitu.