AUTOR: Karel Havlíček Borovský
DÍLO: Král Lávra
Druh: poezie
Žánr: satira
Forma (dle vypravěče):
Veršovaná skladba, ER-forma doplněná o přímé řeči.
Jazyk:
V textu se využívá ironie, alegorie. Strofy mají sedm veršů, které jsou nepravidelné. Kvůli tomu jsou obtížné na hladké přečtení bez předchozí zkoušky. Nechyb í zastaralá slova, archaismy. smlčíš Vychází z pohádky – začátek („Byl jednou…“) i závěr. Nevyskytuje se anafora. K řeči se dostanou i neživé věci, personifikaci (…tu řve basa, až všechno přehluší…).
Postavy a jejich charakteristika:
král Lávra – má oslí uši, hodný, dobromyslný, celkem oblíbený, mírně přihlouplý; má úchylku, kdy se nechá ostříhat jen jednou ročně a holiče hned nechá popravit
Kukulín – holič, prozradil královo tajemství
Basista Červíček – český muzikant, hraje na kontrabas
Téma:
Hlavním motivem Krále Lávry je zpracování irské lidové pověsti. Zde se za ironií nachází kritika všem vůdcům a autoritám, kteří mívali v té domě absolutistickou moc. Borovský nebyl první s tímto námětem, ale byl zakladatelem české kritiky. Počátkem 17. století bylo již zpracované dílo Král Lear Williama Shakespeara.
Zápletka/Obsah:
Zápletka se odehrává na dvoře irského krále Lávry (u Shakespeara Lear), který měl oslí uši. Byl hodný a mezi lidem oblíbený. Avšak, když se jednou za celý rok nechal ostřihat, nechal holiče popravit, neboť by vyzradil tajemství o jeho oslích uších. Aby se rozhodlo, kdo ostříhá krále, tak každý rok si vybírali všichni holiči los. Jednou to pak připadlo na Kukulína. Král ho však zmilosrdnil a nenechal popravit. Aby se mu s tajemstvím ulevilo, tak na radu poustevníčka to prozradil vrbě. Jednou byi pozváni do Irska muzikanti z Čech. Jeden z nich byl kontrabasák Červíček, kterému se ztratil z basy kolíček. Vyřešil to tak, že si nový vyrobil z vrby. Té oné, která znala královo tajemství. Když poté začali muzikanti hrát na králově dvoře, basa začala sama hrát „Král Lávra má dlouhé oslí uši: král je ušatec!“.
Vlastní hodnocení:
Předpokládám, že se dá v hlavní postavě skladby reflektovat jistý odraz Ferdinanda Dobrotivého, který v době vzniku díla panoval. Spojení Irska a Česka může znamenat sice komplexnost problematiky vládnoucích honorací (dnes označujeme jako „zelené mozky“) avšak pohádkové propojení těchto koutů je nezvyklé. I když vzkaz díla je jasný a chvalitebný, pro toto dílo si mohl autor vymyslet vlastní motiv a ústřední postavu.