AUTOR: Jiří Wolker
DÍLO: HOST DO DOMU
Druh: lyrika
Žánr: poezie
Forma (dle vypravěče): er-forma
Jazyk:
Častým jevem je zde personifikace („Slunce se směje, až nebe duní“). Dále se zde bohatě vyskytuje i přirovnání („Smrt jsou jenom bílá boží muka – na rozcestí, v poli“) nebo personifikace („Slunce je veliký básník“). Dílo nese i prvky naivity (celkovým obsahem básní) nebo radosti ze života, vitalismu a taky toho poetismu.
Postavy a jejich charakteristika:
Vypravěč/autor – vyznávající víru v Boha, pokoru i k věcem pro nás zanedbatelným (poštovní schránka, kamna), celkově zamyšlením a hloubajícím i nad věcmi pro ostatní běžnými
Téma:
Autor vzpomíná na své dětství, na pobyt u své babičky na Svatém Kopečku. Kromě toho vyjadřuje reakci na současnou dobu (cesta „rychlovlakem“ Praha-Bohumín ale i další reakce na železniční dopravu), věci obyčejné a to kulturní (báseň Hřbitov) i přírodní (báseň Háj), naše svátky (báseň Svatodušní svátky) které jsou spjaté i s obdivem k Bohu a autorovu víru v Křesťanství.
Zápletka/obsah:
Ústřední část této sbírky básní je věnovaná místu Svatý Kopeček u Olomouce, kde u své babičky strávil významnou část svého mládí. Báseň Svatý kopeček je čtvrtá a poslední částí sbírky. První část, Chlapec se zabývá věcmi běžného dne. Ve čtvrté části nazvané Ukřižované srdce se věnuje těžkostem života. Zde i reaguje na vojenskou sféru a její pochmurnost. Třetí část, Host do domu už se odvrací od ponurosti druhé části a věnuje se lásce, smíru a opět i věcem všedního života. Tyto tři části se dají považovat i za jakousi implicitní přípravu na závěrečnou rozsáhlou báseň Svatý kopeček.
Vlastní hodnocení:
Přečíst sbírku Host do domu mi přišla vzhledem k její známosti i provázanosti, ve spojitosti například s regionem Hané, jako společenskou povinnost. Vedle ponuřejších, pomalejších části jenž uklidňovali duši jsem se naopak setkal i s básněmi, jenž i přes svou klidnost vyjadřovali radost až nadšení ze života, světa kolem nás. Líbí se mi zde, že zde nepopisuje jenom vyznání o lásce, o domovině a o přírodě, jež se stává koloritem velkého množství básníků, ale vzpomíná i na věci zanedbatelné, například na poštovní schránku i na věci o kterých mluvíme s povrchností či dokonce odporem. To žebráka, jehož jakousi metaforou označoval za Boha.