Překlad: Tomáš Toula
Forma: vyprávění z pohledu vypravěče (er-forma) kombinovaná s přímými řečmi, které je občas doplněno několika ilustracemi a scénami ze starých filmů roztažených na celou dvoustránku.
Jazyk: český
Obsah: příběh se odehrává na pařížském nádraží, kde žije mladý kluk jménem Hugo, kterému při požáru muzea zemřel otec a záhadně se ztratil i strýček, u kterého poté žil. Jeho prací bylo udržovat všechny nádražní hodiny a taky se zajímal o jednu tajemnou věc, robota na natahovací klíček, kterého zpravoval z kradených dílů, aby mu mohl ukázat, co vlastně umí napsat. Právě při krádeži těch dílů, se blížeji setká s prodavačem hraček, u kterého průběhem času za rouškou tajemna a náhodných souvislostí, i s pomocí jeho Isabell zjistil, kdo to vlastně byl dříve, před Velkou válkou. Byl to jeden z průkopníků filmové tvorby, George Méliés.
Dojem: na obálce, která se konceptuálně a především graficky skoro vůbec nehodí k obsahu je psáno „dobrodružství psané obrázky“ či „zcela nový zážitek z četby“ – jaký!!! To, že těch pár obrázku, kterých tam není zas tolik, jak se z počátku zdálo, je roztaženo na celou dvoustránku na rozdíl od jiných knih, kterým stačí třetina jedné, nebo že na každou stránku dali černý rámeček (ne že by nebyl hezký). Poté se vzadu píše, kolik lidí jak dlouho autorovi poradily, kde jaký šroubek v tom robotu z 19. století funguje. Mě by zajímalo, kde to v té knize tolik, jak to vystihoval, uplatnil.