věda zabývající s studiem politiky a jejich problémů
politika – správa věcí veřejných, řízení a koordinace společnosti
Základní disciplíny
Politická teorie – ideologie, vývoj
Politické instituce – právo, ústava, státní správa
Politické systémy – prolíná se s pol. teorií – totalitní a demokratické
Politická sociologie – politická participace, teorie moci
Politická ekonomie
Mezinárodní vztahy
Vývoj politických věd
Antika
Sofisté (Protágoras) – jako první se začali zabývat otázkou chodu společnosti
sami vzdělávali dovednostem tehdejší vládce a autority
Sokratés – prosazoval nutnost vědění pro vládu a také nutnost dobra
demokracie byla podle něj hrůzovláda, stal se odpůrcem režimu
Platón – sepsal spis Ústava, kritika monarchie a aristokracie (předobraz totality)
představa o ideálním státě – chtěl společnost rozdělit do třech tříd: správci, vojáci a řemeslníci
ideálním systémem vlády je monarchie nebo aristokracie
Aristoteles – sepsal Zoon politikon (člověk tvor společenský), bez společnosti je člověk zvířetem
stát by měl být založená na ústavě a zákonech
otroci jsou nutnou součástí hospodářství
formy vlády rozdělil na dobré (království, aristokracie, politeiá – střední třída) a pokleslé (tyranie, oligarchie, demokracie)
Středověk
Svatý Augustin – myšlenky vycházeli z křesťanského přesvědčení
O obci boží: myšlenka rozdělení světa na panství boží (dokonalé) a panství pozemské (světské)
ctnostným životem by měl člověk zdědit i svůj podíl božího království
Tomáš Akvinský – stát by se měl podřídit církevní moci
Renesance a humanismus
Niccolò Machiavelli – zastánce pragmatismu vládce (“účel světí prostředky”)
Vladař: stát musí vést silný vládce s absolutistickou mocí, musí dělat pro svůj stát to nejlepší i na úkor ostatních
Teorie společenské smlouvy
Thomas Hobbes
Leviathan: lidem jde o vlastní prospěch a systém se zvrátí → absolutní stát
John Locke
Dvě pojednáni o vládě: smluvní stát založený na přirozených právech → konstituční monarchie
Novověcí myslitelé
Montesquieu – rozdělil moc na tři složky
výkonná: exekutiva (dnes vláda a president)
zákonodárná: legislativa (dnes parlament)
soudní: jurisdikce ( dnes soudy)
Jean-Jaques Rousseau
O společenské smlouvě: přirozeným stavem je stav přírodní harmonie; důvodem smlouvy je zachování svobody, pravidla jsou dány předem námi
Základní politické teorie
levice : sociální jistoty, sociálně odpovědný stát, regulace trhu a zásahy státu do svobody, odstranění nezaměstnanosti
české strany: ODS, TOP09, PIRÁTI, KDU-ČSL
extremismus: představa rasové nerovnosti a nadřazenosti, nacionalismus, xenofobie…
pravice : svobodné podnikání, silný jedince, svobodný trh, liberalizace a deregulace, ekonomická efektivita a zamezení inflace
české strany: ČSSD, SPD, KSČM
extremismus: prosazování rovnostářství, popírání individuality člověka…
střed : kompromis, zastává obě strany, rovnováha; mohou to být i catchall strany
české strany: ANO (střídají názory jaké se zrovna hodí), ZELENÍ
politická strana : organizované politické uskupení prosazující zájmy svých voličů a různých úrovních správy státu
Politické ideologie
ideologie : myšlenka či názor prosazovaný za účelem získání moci
základní ideologické proudy
konzervatismus : preferuje stabilitu a tradiční hodnoty, osvědčené principy života
liberalizmus : svoboda myšlení – inovativní, svoboda jednotlivce, individualita
socialismus : sociální spravedlnost a rovnost, podřízení jedince společnosti
další ideologické proudy: rasismus, anarchismus, komunismus, fašismus…
Morálka a hodnoty v politice a média
morálka : zabýval se jí Machiavelli (příp. i Sokratés)
média : mají v dnešní společnosti nezastupitelnou roli při vytváření postojů k politice pro většinu populace, často jediné spojení voličů s politiky a jejich programem
Důležité pojmy
machiavelismus : politický pragmatismus, “účel světí prostředky”, dělat to nejlepší pro svůj stát i na úkor ostatních
demokracie : vláda všech, všichni mohou volit a kandidovat (pasivní a aktivní volební právo)
homo homini lupus : člověk člověku vlkem, vychází z přesvědčení Thomase Hobbese o přirozeném stavu
populismus : vláda založena na rozhodnutích atraktivních pro voliče, avšak ne vždy správných pro stát; snaha se zalíbit určité části populace i na úkor prosperity celé společnosti, jedno z rizik demokracie
Navigace pro příspěvek